Tak už tu máme krásně barevný podzim. Rána jsou propletená chomáčky mlhy, která jsou krásně vidět z oken našeho bytu. Proč jsem si takové podzimní ranní idylky dříve nevšímal? Protože jsem neměl řvoucí a řádící budíček, šlapající mi po obličeji, který by podobně "idylilckou" atmosféru navodil. Takhle už ty ranní východy slunce nezmeškám.
Začátkem týdne mi volal kamarád Tom, jestli nechci vzít Staníka a jet s ním a jeho dcerkou Rozárkou do Kašperských hor. Že dáme maminkám doma oddech na celý víkend a užijeme si akci Apalucha. No a kdyby nám to moc nešlo, vždycky můžeme sednout do auta a dojet zase zpátky že?
Začali jsme Staníka učit na nočník a vysloveně se nám "daří". Pokud pominu pár náhodných úspěchů, tak první půlka týdne, bylo každé posazení na nočních doprovázeno řevem. Později už chodí s nočníkem sám, ale dává si ho na hlavu, nebo ho hází na hlavu nám.
Na horách jsem na dětském hřišti zkusil se Staníkem klouzačku. Měli tam takovou krátkou s mírným sklonem, prostě ideální pro první pokus. Staník se pomalu váhavě rozjel, já ho dole chytil a už se chechtal od ucha k uchu.
Náš nový byt máme vybavený různými vymoženostmi usnadňující chod domácnosti, akorát všechny ty nové spotřebiče vyluzují různé zvuky. Zvuky, které znamenají, že je dovařeno, dopečeno, dopráno, domytu, nebo taky to, že si s jejich čudlíky hraje Staník.
