9. srpen 2006
Ukázka z první části sbírky "Odlesk duše"
Tyto básně, a nejen je si můžete přečíst také v mé první knižní publikaci Odlesk duše . Knihu vydala společnost Tribun. Objednávky můžete provést na stránkách Tribunu http://www.librix.eu/cz/books/detail/odlesk-duse-246/. Věřím, že se vám budou líbit a uvítám vaše ohlasy.
Odpusť
Ve tváři úsměv, jak málo to značí,když se ti zahledím do očí,
vždy» v hloubi duše bolest se zračí
a slzy stékají po tváři.
Jak mě ten pohled bolí a tíží
věda, že jsem jeho příčinou,
chtěl bych to změnit, osušit slzy,
snad mi pak tvé oči prominou.
Zlost
V uších mi hučí, u huby pěna,lidičky pěkně mě serete.
Čekal bych lásku, drsná však změna
všichni se se mnou jen perete.
Ponurá paní
Žila paní v temném hávu,její krajina byla ponurá,
a rouchem halila si hlavu,
ač smutná, přesto spanilá.
Když zemí šla či jela,
všude bylo slyšet větru hvizd,
co vlastně lidem chtěla,
proč říkali jí nenávist?
Nemohla za to, co v lidech vězí,
nemůže za lidské slabosti,
že nepodlehnout dá se stěží?
To nejsou její starosti.
Podlehnout téhle paní,
to může každý pouze,
když otočí se za ní
a podlehne vlastní touze.
Láska a nenávist, jak rozdílné city
a přitom skoro stejné,
jak společné čepele, opačné břity,
jen srdce jinak zaslepené.
Ďábelská láska
Ach, mít tak křídla, vyletět do nebe,jak brzy, miláčku, já stál bych u tebe.
Neletět nahoru? Dolů mám klesat?
Neboj se, srdce mé stále chce plesat.
Tak tedy do pekla ve víru vášně,
oběma směry mně připadá krásně.
Dále psát o ohni, co ve mně dřímá?
Buď už v mém objetí, ty, žádná jiná.
Netušíš, poklade, co ve mně vzlíná,
třeba by ses mne lekla,
kdybych byl anděl, to byla by jiná,
však co když jsem splozenec pekla?
Tohle
Tohle je muž, tohle je žena,tohle je on a tohle je ona,
tohle jsou oni, nyní jsou spolu,
tohle jsou mrtví, pohřbít je dolu,
tohle je dítě, z jejich je lásky,
tohle je čas, co kreslí mu vrásky,
tohle je bylo, tohle je bude,
tohle je nyní, tohle? To zbude.
Bez zvuku
Ozval se třesk a po něm ticho,jakoby konec života,
od toho třesku slyšet byl všude,
postihla zvuky slepota.
Nikdo se neptal, nekřičel hrůzou,
nemožno vydati hlásku,
před sebou samým, tichou a krutou,
bez hlesu nandal si masku.
A v masce bez tváře, ukrytý před všemi,
ztratil se v tom divném světě,
ve světě bez zvuku, ve světe hluchoty,
tiše ho tenhle svět smete.
Známka
Hledala tiše, prohlédla schránku,našla tam jenom poštovní známku,
známku bez razítka, známku bez dopisu,
kdo ji tam dal? Neměla podpisu ...