vlacky-introČím víc se blíží vánoce, tím spíš se teploty blíží jaru. Letos byly velikonoce na sněhu, takže vánoce budou asi ve stylu zdobení stromků uprostřed čerstvě rozkvetlých luk. Abychom si trochu odpočinuli od předvánočního shonu a hodili práci za hlavu vyrazili jsme za babičkou a dědou.

Když jsme přijeli, byl už v koutě postavený a ozdobený stromek. "Hele Staníku stromeček", prcek okometoval "hmm" a jal se radši věnovat oblíbeným hračkám. Klasické načuhování na "koko" se tentokrát mísilo s ujídáním vánočních dobrot. Staník pak vyrazil na procházku a my jsme se zajeli podívat do švagrova nového domu, odkud jsme po sestřenkách přivezli tu nejúžasnější věc. Vláčky! Spousty dřevěných kolejnic a mašinky s vagónky vypadaly jako něco, co si Staník určitě oblíbí a kdyby náhodou ne, tak si s nimi vyhraje tatínek.

Jen co lumpík uviděl rozestavěné kolejnice a na nich postavený vláček ostatní hračky prakticky přestaly existovat. Najednou v klidu seděl na nočníku uprostřed kolejnic, nebo tam seděl i bez nočníku, posouval vláček a dělal "ššš" "ššš" a pak překvapil rodiče a pronesl "hu hůů". My ho tedy učili dělat "ššš" jako vláček, ale kde vzal to houkání? Nakonec jsme vydedukovali, že to má asi z hrací mašinky doma. No a tak díky vláčkům zbytek předvánočních dní probíhal ve stylu, táto, mámo sedněte si ke mě a hrajte si se mnou s mašinkou. Ano, správně, ne že by se zabavil sám a rodiče si oddechli, kdepak! Pěkně sedět u něj, měnit sem tam kolejnice na jinou dráhu a pomáhat s vláčkem.

vlacky "ššš", "ššš", "huhůů" a táto ty tu jen seď a dívej se jak si hraju

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit