vanoce-introVrátili jsme se zpátky domů v předvečer štědrého dne. Poslední přípravy na vánoce finišují a stromek se bude stavět a zdobit hezky dvacátého čtvrtého u pohádek.

Jen co postavíme stromek za Staníkova "jůůů" a "týý jo", jeho současných oblíbených výrazových prostředků, pouštíme se do zdobení. Všichni kamarádi okolo nám tvrdili, jak je zdobení stromku s dětmi krásné, jak si to užívají. Tak jsem se na to taky těšili. Takže umístím hvězdu na vrchol stromku, rozmístím světýlka a Staník jen kouká a nezájem. Jakmile začínám zdobit ozdobičkami, Staník chodí, kouká na ty lesklé koule říká jůůů a nosí mi je zpátky. Jo přesně tak, já nandám ozdobu, načež mi ji ten rošťák donese zpátky, vždycky bez háčku, ty už na tom stromku asi nenajdeme, ale občas dokonce i bez takové té lesklé čepičky na baňce. Prostě to z ní vyrve a pyšně mi jí donese. Po chvíli pochopí, že cílem téhle zábavy není táta nandá, Staník sundá, ale že se snažíme to vše na stromek dostat. Takže to sice zase sundavá, ale pak to pokládá na strom s pyšným výrazem, že on taky zdobí.

Jenže samozřejmě to je tak, že sundá ozdobu z háčku, nebo serve i čepičku, položí pak ozdobu na větvev stromečku, protože zavěsit to neumí, řekně "tý jooo" a jde pro další. No a já si toho buď všimnu a nandám jí zase normálně, nebo jen zavadím o stromek, baňky popadají a já je pak navěsím znova. Opravdu báječné! Nakonec i přes Staníkovu pomoc máme stromek nazdobený. A dokonce je většina ozdob na háčcích.

Staník si z loňských vánoc samozřejmě nic nepamatuje a tak není kam spěchat s večeří. Zatímco vidím plížívé kroky ježíšků na protějších balkonech u nás se teprve chystá bašta. Staníkovi to moc chutná a když nám nakonec zazvoní ježíšek, tak Staník přijde k rozvícenému stromku, o dárky pohledem ani nezavadí, kouká na světýlka na stromku a říká svoje oblíbené "jůůůů".

Když mu vysvětlíme jak se věci mají, tak začne trhat dárky a za chvíli už jsme pomalu po kotníky mezi hračkami. Někde se zakousneme víc, někde míň podle toho, jak moc daný dárek Staníka zaujal. Velkým hitem je dětský tablet, který dělá různé zvuky a bohužel nemá ovladač hlasitosti. Na závěr nafoukneme oslíka a Staník s vykulenýma rozzářenýma očkama prohlašuje "íííííjááá" a hopsá nadšeně na oslíkovi. Tedy nadšeně až do prvního držkopádu. Měl jsem ho asi míň nafouknout. V následujících dnech se tak Staník na oslíka moc nežene, já ho ufukuju a maminka ho učí jak bezpečně z oslíka slézt. Ne opravdu to není hoplá přes uši na čumák, bum ho obličejem o zem. Další dny jsou v duchu rodiných oslav a setkání, Staník dostává další hračku, kterou nedá z ruky: Maxipsa Fíka. Jeho aktuálně nejoblíbenější kreslená pohádka převedená do plyšové mluvící podoby.

vanoceÍíííjjjáááá !!!

Komentáře   

Otakar Zachař
0 #1 Otakar Zachař 2014-01-09 08:41
Dobrý den. Náhodně jsem navšívil Váš web. Zvládáte toho hodně. Přeji krásný den..
Stanislav Duben
0 #2 Stanislav Duben 2014-01-09 11:24
Díky Otakare, Vám taky :)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit