ne-nechci-introPo dlouhé době jsme to naše dítko naučili, že dát najevo nechuť k dalšímu jídlu není třeba katapultováním lžičky s jídlem přes stůl na podlahu, případně zapojením talíře do této vzletné činnosti. Konečně umí hezky říct "ne" a "nechci".

Nutno říct, že v jeho podání je to spíš "nenene" a nebo "neci". Každopádně si tahle nová slůvka tak oblíbil, že je říká skoro pořád. Takže chceš na nočník? "Ne, neci!" Chceš jídlo? "Nenene". Pojď půjdeme ven. "Neci, nenene". Zkrátka hezky mu to zní, tak co by to neříkal, i když ve skutečnosti nemá negativní stanovisko. Navíc po pár dnech to ještě doladil, když se ho maminka ptala jestli chce napít a on odvětil "teď neci". A mamince spadla brada.

S tímhle slovním objevem se stále nese i jistá snaha odporu k většině věcí, co rodiče chtějí, nezávisle na tom co to je. Tedy pokud nejde o nějakou dobrotu nebo kulišárnu. Snaha vyrazit ven je tedy od "nechci", přes utíkání po pokoji pryč, až po vztekání se při oblíkání. Jistě, jakmile je oblečený, tak ve většíně případů nadšeně razí ven a ohlíží se ať se jako neloudám. Tedy dokud nevyjdeme z baráku. Pak se zase zasekne a dál se mu moc nechce, chce se nechat nést a tak podobně.

Zahájili jsme tak s maminkou novou strategii, kterou jsem nazval "Systém motivačních mrkví". Je založena na tom dávkovat mu motivaci tak, aby ušel nějaký kus cesty, dorazil k slíbenému cíli a mohl se vyrazit k dalšímu. U nás je to od baráku, pojď koukneme na autobusy. A už letí "bu, bu". To je velká motivace. Dál jsou to většinou pejskové. Pak klouzačka. Pak znova pejsci, ale nalijme si čistého vína, po klouzačce pejsi moc nezabírají. Pak zase bus. No a domů? No domů se mu buď chce, nebo je odnesen na koníčka. Takže pozor, netřeba na díte zvyšovat hlas, stačí se mu upřeně dívat do očí, vymyslet vhodnou "mrkev" a ... "DRUHÝM SMĚREM STANÍKU, CO JSEM ŘEK, ŽE TĚ PLÁCNU?!!!"

ne-nechciKdepak dýdžej, koukám na Fíka tak nerušit

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit